Příběh Kena Rideouta je příběhem extrémního sportovce, závislosti a odolnosti – a může inspirovat každého k pohybu.
Setkat se s Kenem Rideoutem znamená poznat Kena Rideouta. Jednoduše řečeno, nosí všechno na rukávu. Vyrůstal v dělnické čtvrti nedaleko Bostonu, hned po střední škole pracoval jako vězeňský dozorce na plný úvazek a později téměř deset let bojoval se závislostí na opioidech.
Dnes je otcem čtyř dětí a jedním z nejlepších světových sportovců nad 50 let. Jeho oddanost a vytrvalost jsou legendární. Každé ráno si obuje své běžecké boty Reebok, oblékne Reebok oblečení a vyběhne na desetimílový běh.
MUSÍTE ZAČÍT NĚKDE
Ken byl vždy sportovec. Vysokou školu a univerzitu strávil boxem, hrál fotbal a hokej a běhal pro kondici. Když se jako mladý dospělý přestěhoval do New Yorku, boxoval v klubu, aby mohl využívat posilovnu.
Ken také hodně běhal, ale přiznává, že o běhání (ani o běžeckých botách a vybavení) nic nevěděl – o technice ani slovo. „Jsem prostě obyčejný blázen, co běhá moc a říká si: ‚Bolí mě to,‘“ říká. Ve svých třiceti letech ho bolest kolene z běhání přiměla koupit si kolo.
Přišel na jízdu s kolegy v úplně nevhodném vybavení – bez rukávů, bez helmy, s čepicí obrácenou dozadu – a vůbec nevěděl, co dělá. Ale po pár jízdách si pomyslel: „Buď jsou tihle kluci přehnaně sebevědomí, nebo jsem v tom docela dobrý.“ Asi to bylo někde uprostřed.
„Stručně řečeno, přihlásil jsem se na pár triatlonů,“ říká Ken. Stejně jako u běhu a cyklistiky říká, že když se ohlíží za svými prvními závody, vůbec nevěděl, co dělá. „Po vylézání z vody jsem si oplachoval nohy, než jsem si obul cyklistické boty.“
Takže si stanovil nějaké cíle. Nakonec se Ken třikrát zúčastnil Mistrovství světa na Havaji. Aby se připravil, jezdil na kole 100 mil a pak běžel 10 mil. Jeho přátelé i manželka ho považovali za blázna, ale on říká: „Pokud mám závodit 112 mil na kole a pak uběhnout 26, měl bych to zvládnout i náhodnou sobotu.“
ZÁVISLOST SE PROMĚNILA V AKCI
Než se Ken začal věnovat triatlonu, téměř deset let bojoval se závislostí na opioidech.
Vytrvalostní sporty se staly jeho nástrojem zotavení. „Staly se mým přirozeným antidepresivem,“ říká. Pro Kena není běžecký euforický stav jako droga. Pro něj je to obrovský pocit úspěchu a úlevy.
Vytrvalostní trénink se pro něj stal nejen náhradou za závislost, ale také ho naučil hodnotě odpovědnosti a konzistence. Ken běhá každý den — a ne jen proto, že je pro něj trénink důležitý, ale protože ho to udržuje na správné cestě. „Jako bývalý drogově závislý vám mohu říct, že vždycky mám pocit, že jeden den [kdy se vzdáte sám sebe nebo zvolíte snadnou cestu] může být začátkem hrozného zlozvyku.“
Každý den v týdnu dává přednost svému běhu — ať už je doma, na dovolené s rodinou nebo na služební cestě. Pro něj je záměrné, že dává tuto část sebe na první místo, aby mohl být nejlepší verzí sebe sama ve všech oblastech života.
„VŠICHNI MÁME JEDNU ODPOVĚDNOST. Ať už to chcete slyšet nebo ne, je to pravda: máte v životě jednu odpovědnost, a tou je vaše vlastní duševní a fyzické zdraví.“

TRIK KONSISTENCE
Po narození svého čtvrtého dítěte už Ken neměl čas na trénink triatlonu. Proto se zaměřil na běh.
Našel si správné běžecké boty a vybavení, stanovil si cíl uběhnout maraton pod tři hodiny a začal postupně zlepšovat své časy — uběhl 2:58, 2:45, 2:33. Asi dva roky se držel na osobním rekordu 2:33, pak ve věku 49 let zaběhl v Sacramentu 2:28.
Jak tedy stále zrychluje? „Existuje trik, ale nikdo ho nechce slyšet – je to běhání, hodně,“ říká Ken, „Když jsem se během osmnácti měsíců zlepšil z 2:58 na 2:33, dělal jsem každý den 10 mil.“
„NEEXISTUJÍ ŽÁDNÉ ZKRATKY. POKUD CHCETE BÝT KONKURENCESCHOPNÍ, I KDYŽ SOUTĚŽÍTE JEN SÁM SE SEBOU, MUSÍTE HODNĚ BĚHAT.“
Když říká každý den, myslí tím Každý. Jediný. Den. Ať už běháte šestiminutová míle, desetiminutová míle, začínáte s během nebo jen chodíte, Ken ví, že je to stejná emocionální horská dráha, když se snažíte vyrazit ven. Ale Ken si vytrénoval mozek, aby byl „imunní a necitlivý“ k myšlence neběhat. „Nikdy bych o tom ani nepřemýšlel,“ říká. Poučení je, že ať už právě začínáte s během, jste zkušený šampion nebo někde mezi tím, je to stejný pocit.
„KAŽDÝ MŮŽE DĚLAT, CO CHCE. OTÁZKA ZNÍ, JESTLI TO CHCETE UDĚLAT.“
TRIK MYŠLENÍ 51 %
Jak se tedy Ken Rideout stále posouvá dál? Jak se rozhodne zaběhnout ultramaraton v Gobi na čtyři týdny dopředu (a vyhrát)? Nazývá to myšlením 51 %. „Nemusíte být na 100 % zapálení do ničeho,“ říká. „Pokud věříte v pravidlo většiny, stačí, aby vás přesvědčilo o něco víc než 1 %, že je čas něco udělat. Zbylých 49 % může cítit, co chce. Dokud máte ten extra 1 % pro akci, jdete do toho.“
Takže pokud dokážete přesvědčit svou mysl a tělo, že jste na běh připraveni z 51 %, to je opravdu vše, co potřebujete. Nechte zvítězit tu většinovou mysl.
„MŮJ ZPŮSOB NEMUSÍ BÝT TEN SPRÁVNÝ. ALE JE TO SPRÁVNÝ ZPŮSOB PRO MĚ. POKUD TO NAPODOBÍTE A FUNGUJE TO, SKVĚLÉ, A POKUD TO DOKÁŽETE DĚLAT PO SVÉM, TAKÉ SKVĚLÉ. NEJDŮLEŽITĚJŠÍ JE, ABYSTE TO NAŠLI.“
NAJDĚTE, CO VÁM VYHOVUJE
Největší běžecký trik je ale docela jednoduchý: dělejte to vlastním tempem a tak, jak se cítíte nejlépe. Pokud s během teprve začínáte, běžte kolem bloku. Pokud chcete jen trochu zvýšit tepovou frekvenci, skvělé, udělejte to. Nechte si čas a zjistěte, co vám nejlépe vyhovuje. Pro Kena to bylo vrhnout se do toho na 100 % a každý den do toho dát všechno, co má.
Mějte na paměti, že kromě rutiny potřebujete také správné běžecké vybavení. Specializované běžecké boty vás udrží v pohodlí a také pomáhají předcházet zraněním.
„Floatzig 1 má neuvěřitelnou stabilitu a pružné odpružení. Boty vyvažují podporu s lehkým pocitem. Běžecké boty Flotazig jsou ideální pro všechny běžce. Poskytují podporu a stabilitu pro někoho, kdo s během začíná nebo neběhá velké vzdálenosti, ale zároveň jsou dostatečně lehké na to, abych je mohl nosit každý den, i když běhám 80 až 100 mil týdně.“




















